Barbaresco

Odrůda Nebbiolo dosahuje svého nejlepšího projevu na vápenito-jílovitých půdách pahorkatiny Langhe na pravém břehu řeky Tanaro severovýchodně od Alby v zóně Barbaresco a jihozápadně od města v okolí vesnice Barolo. Jelikož je Nebbiolo velmi pozdně zrající odrůdou, ta největší vína pocházejí ze svahu s jižní orientací v nepříliš vysoké nadmořské výšce (150 až 350 m n. m.).

V současné době tkví tajemství úspěchu Barola a Barbaresca ve vinohradníkovi a jeho vinici (pro výborné polohy se často používají názvy sorí a bricco). Vína se zásadně liší kvalitou, aroma, mohutností a finesou a za tyto vlastnosti by si v oblasti Cote d'Or zmíněná označení už dávno vysloužila. Přesto tato skvělá vína teprve v 80. letech uplynulého století vystoupila z řady opomíjených a ocitla se ve středu pozornosti.

Až do 70. a 80. let minulého století se vinaři zásadně drželi pozdního sběru, dlouhé macerace a nekonečného zrání v obrovských starých sudech. Přibližně v této době pak veřejnost změnila své nároky a začala preferovat ovocnost a odvracet se od nadmíru tříslovitých vín, která přiliš dlouho a nakonec marně čekala a dosažení zralosti.

Moderní vývoj ovšem přinesl řešení - správný okamžik sběru (někdy je třeba dohnat fenologickou zralost až na úplnou mez), kvašení v nádržích z nerezové oceli při regulované teplotě, kratší maceraci, kratší zrání ve velkých starých dubových sudech nebo (o něco spornější možnost) v malých nových nebo málo použitých barikových sudech. Po léta spolu soupeřili dvě školy a jejich stoupenci. Dnes ti nejlepší výrobci kombinují klady obou cest. Barbaresco je v každém případě tříslovité víno, jež vyžaduje delší dobu zrání, v němž ovšem třísloviny pouze vytvářejí rámec pro ohromující škálu chuťových nuancí. Ve velkém Barolu a Barbarescu překrývají temnou sladkost tóny kouře a lesa, nad kůží kořením vyniká chuť malin a nad koncetrací marmelády získává navrch lehkost zelených listů. U starších vín se rozvíjejí animální nebo dehtové tóny, někdy i odstíny vosku, jindy hub či lanýžů a sušených třešní. Spojuje je jadrnost tříslovin a kyselin, která na patře působí spíše svěže než dominantně.